|
ÚSTAVA ČESKÉ REPUBLIKY
|
|
|
ze dne 16. prosince
1992 Česká národní
rada se usnesla na tomto ústavním zákoně: PREAMBULE My, občané
České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase
obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné
státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni
budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných
hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných
občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností
vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako
svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a
na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny
evropských a světových demokracií, odhodláni společně
střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní,
hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi
osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých
svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České
republiky HLAVA PRVNÍ -
Základní ustanovení Čl. 1 (1) Česká
republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na
úctě k právům a svobodám člověka a občana. (2) Česká
republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva. Čl. 2 (1) Lid je zdrojem
veškeré státní moci; vykonává ji prostřednictvím orgánů moci
zákonodárné, výkonné a soudní. (2) Ústavní zákon
může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo. (3) Státní moc
slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech,
v mezích a způsoby, které stanoví zákon. (4) Každý
občan může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být
nucen činit, co zákon neukládá. Čl. 3 Součástí
ústavního pořádku České republiky je Listina základních práv a
svobod. Čl. 4 Základní práva a
svobody jsou pod ochranou soudní moci. Čl. 5 Politický systém je
založen na svobodném a dobrovolném vzniku a volné soutěži politických
stran respektujících základní demokratické principy a odmítajících násilí
jako prostředek k prosazování svých zájmů. Čl. 6 Politická
rozhodnutí vycházejí z vůle většiny vyjádřené svobodným
hlasováním. Rozhodování většiny dbá ochrany menšin. Čl. 7 Stát dbá o šetrné
využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství. Čl. 8 Zaručuje se
samospráva územních samosprávných celků. Čl. 9 (1) Ústava
může být doplňována či měněna pouze ústavními
zákony. (2) Změna podstatných
náležitostí demokratického právního státu je nepřípustná. (3) Výkladem
právních norem nelze oprávnit odstranění nebo ohrožení základů
demokratického státu. Čl. 10 Vyhlášené
mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je
Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu;
stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se
mezinárodní smlouva. Čl. 10a (1) Mezinárodní
smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky
přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci. (2) K ratifikaci
mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu,
nestanoví-li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v
referendu. Čl.10 b (1) Vláda
pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se
závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní
organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a. (2) Komory
Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové
mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich
jednací řády. (3) Zákon o
zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může
svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému
orgánu komor. Čl. 11 Území České
republiky tvoří nedílný celek, jehož státní hranice mohou být
měněny jen ústavním zákonem. Čl. 12 (1) Nabývání a
pozbývání státního občanství České republiky stanoví zákon. (2) Nikdo
nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství. Čl. 13 Hlavním městem
České republiky je Praha. Čl. 14 (1) Státními
symboly České republiky jsou velký a malý státní znak, státní barvy,
státní vlajka, vlajka prezidenta republiky, státní pečeť a státní
hymna. (2) Státní symboly
a jejich používání upraví zákon. HLAVA DRUHÁ - Moc
zákonodárná Čl. 15 (1) Zákonodárná moc
v České republice náleží Parlamentu. (2) Parlament je
tvořen dvěma komorami, a to Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Čl. 16 (1) Poslanecká
sněmovna má 200 poslanců, kteří jsou voleni na dobu
čtyř let. (2) Senát má 81
senátorů, kteří jsou voleni na dobu šesti let. Každé dva roky se
volí třetina senátorů. Čl. 17 (1) Volby do obou
komor se konají ve lhůtě počínající třicátým dnem
před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. (2) Byla-li
Poslanecká sněmovna rozpuštěna, konají se volby do šedesáti
dnů po jejím rozpuštění. Čl. 18 (1) Volby do
Poslanecké sněmovny se konají tajným hlasováním na základě
všeobecného, rovného a přímého volebního práva, podle zásad
poměrného zastoupení. (2) Volby do Senátu
se konají tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a
přímého volebního práva, podle zásad většinového systému. (3) Právo volit má
každý občan České republiky, který dosáhl věku 18 let. Čl. 19 (1) Do Poslanecké
sněmovny může být zvolen každý občan České republiky,
který má právo volit a dosáhl věku 21 let. (2) Do Senátu
může být zvolen každý občan České republiky, který má právo
volit a dosáhl věku 40 let. (3) Mandát poslance
nebo senátora vzniká zvolením. Čl. 20 Další podmínky
výkonu volebního práva, organizaci voleb a rozsah soudního přezkumu
stanoví zákon. Čl. 21 Nikdo nemůže
být současně členem obou komor Parlamentu. Čl. 22 (1) S funkcí
poslance nebo senátora je neslučitelný výkon úřadu prezidenta
republiky, funkce soudce a další funkce, které stanoví zákon. (2) Dnem, kdy se
poslanec nebo senátor ujal úřadu prezidenta republiky, nebo dnem, kdy se
ujal funkce soudce nebo jiné funkce neslučitelné s funkcí poslance nebo
senátora, zaniká jeho mandát poslance nebo senátora. Čl. 23 (1) Poslanec složí
slib na první schůzi Poslanecké sněmovny, které se zúčastní. (2) Senátor složí
slib na první schůzi Senátu, které se zúčastní. (3) Slib poslance a
senátora zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že
budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že
svůj mandát budu vykonávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí.". Čl. 24 Poslanec nebo
senátor se může svého mandátu vzdát prohlášením učiněným
osobně na schůzi komory, jejímž je členem. Brání-li mu v tom
závažné okolnosti, učiní tak způsobem stanoveným zákonem. Čl. 25 Mandát poslance
nebo senátora zaniká Čl. 26 Poslanci a
senátoři vykonávají svůj mandát osobně v souladu se svým
slibem a nejsou přitom vázáni žádnými příkazy. Čl. 27 (1) Poslance ani
senátora nelze postihnout pro hlasování v Poslanecké sněmovně nebo
Senátu nebo jejich orgánech. (2) Za projevy
učiněné v Poslanecké sněmovně nebo Senátu nebo v jejich
orgánech nelze poslance nebo senátora trestně stíhat. Poslanec nebo
senátor podléhá jen disciplinární pravomoci komory, jejímž je členem. (3) Za
přestupky poslanec nebo senátor podléhá jen disciplinární pravomoci
komory, jejímž je členem, pokud zákon nestanoví jinak. (4) Poslance ani
senátora nelze trestně stíhat bez souhlasu komory, jejímž je
členem. Odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy
vyloučeno. (5) Poslance nebo
senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestného
činu nebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen
zadržení ihned oznámit předsedovi komory, jejímž je zadržený
členem; nedá-li předseda komory do 24 hodin od zadržení souhlas k
odevzdání zadrženého soudu, je příslušný orgán povinen ho propustit. Na
své první následující schůzi komora rozhodne o přípustnosti stíhání
s konečnou platností. Čl. 28 Poslanec i senátor
má právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se
dozvěděl v souvislosti s výkonem svého mandátu, a to i poté, kdy
přestal být poslancem nebo senátorem. Čl. 29 (1) Poslanecká
sněmovna volí a odvolává předsedu a místopředsedy Poslanecké
sněmovny. (2) Senát volí a
odvolává předsedu a místopředsedy Senátu. Čl. 30 (1) Pro
vyšetření věci veřejného zájmu může Poslanecká
sněmovna zřídit vyšetřovací komisi, navrhne-li to nejméně
pětina poslanců. (2) Řízení
před komisí upraví zákon. Čl. 31 (1) Komory
zřizují jako své orgány výbory a komise. (2) Činnost
výborů a komisí upraví zákon. Čl. 32 Poslanec nebo
senátor, který je členem vlády, nemůže být předsedou či
místopředsedou Poslanecké sněmovny nebo Senátu ani členem
parlamentních výborů, vyšetřovací komise nebo komisí. Čl. 33 (1) Dojde-li k
rozpuštění Poslanecké sněmovny, přísluší Senátu přijímat
zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadovaly by
jinak přijetí zákona. (2) Senátu však
nepřísluší přijímat zákonné opatření ve věcech Ústavy,
státního rozpočtu, státního závěrečného účtu, volebního
zákona a mezinárodních smluv podle čl. 10. (3) Zákonné
opatření může Senátu navrhnout jen vláda. (4) Zákonné
opatření Senátu podepisuje předseda Senátu, prezident republiky a
předseda vlády; vyhlašuje se stejně jako zákony. (5) Zákonné
opatření Senátu musí být schváleno Poslaneckou sněmovnou na její
první schůzi. Neschválí-li je Poslanecká sněmovna, pozbývá další
platnosti. Čl. 34 (1) Zasedání komor
jsou stálá. Zasedání Poslanecké sněmovny svolává prezident republiky
tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý den po dni voleb;
neučiní-li tak, sejde se Poslanecká sněmovna třicátý den po
dni voleb. (2) Zasedání komory
může být usnesením přerušeno. Celková doba, po kterou může být
zasedání přerušeno, nesmí překročit sto dvacet dnů v
roce. (3) V době
přerušení zasedání může předseda Poslanecké sněmovny nebo
Senátu svolat komoru ke schůzi před stanoveným termínem. Učiní
tak vždy, požádá-li jej o to prezident republiky, vláda nebo nejméně
pětina členů komory. (4) Zasedání
Poslanecké sněmovny končí uplynutím jejího volebního období nebo
jejím rozpuštěním. Čl. 35 (1) Poslaneckou
sněmovnu může rozpustit prezident republiky, jestliže (2) Poslaneckou
sněmovnu nelze rozpustit tři měsíce před skončením
jejího volebního období. Čl. 36 Schůze komor
jsou veřejné. Veřejnost může být vyloučena jen za podmínek
stanovených zákonem. Čl. 37 (1) Společnou
schůzi komor svolává předseda Poslanecké sněmovny. (2) Pro jednání
společné schůze komor platí jednací řád Poslanecké
sněmovny. Čl. 38 (1) Člen vlády
má právo účastnit se schůzí obou komor, jejich výborů a komisí.
Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. (2) Člen vlády
je povinen osobně se dostavit do schůze Poslanecké sněmovny na
základě jejího usnesení. To platí i o schůzi výboru, komise
nebo vyšetřovací komise, kde však se člen vlády může dát
zastupovat svým náměstkem nebo jiným členem vlády, není-li
výslovně požadována jeho osobní účast. Čl. 39 (1) Komory jsou
způsobilé se usnášet za přítomnosti alespoň jedné třetiny
svých členů. (2) K přijetí
usnesení komory je třeba souhlasu nadpoloviční většiny
přítomných poslanců nebo senátorů, nestanoví-li Ústava jinak. (3) K přijetí
usnesení o vyhlášení válečného stavu a k přijetí usnesení o
souhlasu s vysláním ozbrojených sil České republiky mimo území
České republiky nebo s pobytem ozbrojených sil jiných států na
území České republiky, jakož i k přijetí usnesení o účasti
České republiky v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je
Česká republika členem, je třeba souhlasu nadpoloviční
většiny všech poslanců a nadpoloviční většiny všech
senátorů. (4) K přijetí
ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v
čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové
většiny všech poslanců a třípětinové většiny
přítomných senátorů. Čl. 40 K přijetí
volebního zákona a zákona o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou,
jakož i navenek a zákona o jednacím řádu Senátu je třeba, aby
byl schválen Poslaneckou sněmovnou a Senátem. Čl. 41 (1) Návrhy
zákonů se podávají Poslanecké sněmovně. (2) Návrh zákona
může podat poslanec, skupina poslanců, Senát, vláda nebo
zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku. Čl. 42 (1) Návrh zákona o
státním rozpočtu a návrh státního závěrečného účtu podává
vláda. (2) Tyto návrhy
projednává na veřejné schůzi a usnáší se o nich jen Poslanecká
sněmovna. Čl. 43 (1) Parlament
rozhoduje o vyhlášení válečného stavu, je-li Česká republika
napadena, nebo je-li třeba plnit mezinárodní smluvní závazky o
společné obraně proti napadení. (2) Parlament
rozhoduje o účasti České republiky v obranných systémech
mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem. (3) Parlament
vyslovuje souhlas (4) Vláda rozhoduje
o vyslání ozbrojených sil České republiky mimo území České
republiky a o pobytu ozbrojených sil jiných států na území České
republiky, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o (5) Vláda dále
rozhoduje (6) O rozhodnutích
podle odstavců Čl. 44 (1) Vláda má právo
vyjádřit se ke všem návrhům zákonů. (2)
Nevyjádří-li se vláda do třiceti dnů od doby, kdy jí byl návrh
zákona doručen, platí, že se vyjádřila kladně. (3) Vláda je
oprávněna žádat, aby Poslanecká sněmovna skončila projednávání
vládního návrhu zákona do tří měsíců od jeho předložení,
pokud s tím vláda spojí žádost o vyslovení důvěry. Čl. 45 Návrh zákona, se
kterým Poslanecká sněmovna vyslovila souhlas, postoupí Poslanecká
sněmovna Senátu bez zbytečného odkladu. Čl. 46 (1) Senát projedná
návrh zákona a usnese se k němu do třiceti dnů od jeho
postoupení. (2) Senát svým
usnesením návrh zákona schválí nebo zamítne nebo vrátí Poslanecké
sněmovně s pozměňovacími návrhy anebo vyjádří
vůli nezabývat se jím. (3) Jestliže se
Senát nevyjádří ve lhůtě podle odstavce 1, platí, že je návrh
zákona přijat. Čl. 47 (1) Jestliže Senát
návrh zákona zamítne, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna znovu.
Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční
většinou všech poslanců. (2) Jestliže Senát
návrh zákona vrátí Poslanecké sněmovně s pozměňovacími
návrhy, hlasuje o něm Poslanecká sněmovna ve znění schváleném
Senátem. Jejím usnesením je návrh zákona přijat. (3) Jestliže
Poslanecká sněmovna neschválí návrh zákona ve znění schváleném
Senátem, hlasuje znovu o návrhu zákona ve znění, ve kterém byl postoupen
Senátu. Návrh zákona je přijat, jestliže je schválen nadpoloviční
většinou všech poslanců. (4)
Pozměňovací návrhy nejsou při projednávání zamítnutého nebo
vráceného návrhu zákona v Poslanecké sněmovně přípustné. Čl. 48 Jestliže Senát
vyjádří vůli nezabývat se návrhem zákona, je tímto usnesením návrh
zákona přijat. Čl. 49 K ratifikaci
mezinárodních smluv Čl. 50 (1) Prezident
republiky má právo vrátit přijatý zákon s výjimkou zákona ústavního, s
odůvodněním do patnácti dnů ode dne, kdy mu byl postoupen. (2) O vráceném
zákonu hlasuje Poslanecká sněmovna znovu. Pozměňovací návrhy
nejsou přípustné. Jestliže Poslanecká sněmovna setrvá na vráceném
zákonu nadpoloviční většinou všech poslanců, zákon se vyhlásí.
Jinak platí, že zákon nebyl přijat. Čl. 51 Přijaté zákony
podepisuje předseda Poslanecké sněmovny, prezident republiky a
předseda vlády. Čl. 52 (1) K platnosti
zákona je třeba, aby byl vyhlášen. (2) Způsob
vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon. Čl. 53 (1) Každý poslanec
má právo interpelovat vládu nebo její členy ve věcech jejich
působnosti. (2) Interpelovaní
členové vlády odpovědí na interpelaci do třiceti dnů ode
dne jejího podání. HLAVA TŘETÍ -
Moc výkonná Prezident
republiky Čl. 54 (1) Prezident
republiky je hlavou státu. (2) Prezidenta
republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor. (3) Prezident
republiky není z výkonu své funkce odpovědný. Čl. 55 Prezident republiky
se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá
pět let a začíná dnem složení slibu. Čl. 56 Volba se koná v
posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta
republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do
třiceti dnů. Čl. 57 (1) Prezidentem
republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu. (2) Nikdo nemůže
být zvolen více než dvakrát za sebou. Čl. 58 (1) Navrhovat
kandidáta je oprávněno nejméně deset poslanců nebo deset
senátorů. (2) Prezidentem
republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu
hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů
všech senátorů. (3) Nezíská-li
žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech
poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé
kolo volby. (4) Do druhého kola
postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké
sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v
Senátu. (5) Je-li více
kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v
Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali
stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy
odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupuje kandidát,
který takto získal nejvyšší počet hlasů. (6) Zvolen je
kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů
přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů
přítomných senátorů. (7) Nebyl-li
prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se do čtrnácti
dnů třetí kolo volby, v němž je zvolen ten z kandidátů
druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů
přítomných poslanců a senátorů. (8) Nebyl-li
prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konají se nové volby. Čl. 59 (1) Prezident
republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny na
společné schůzi obou komor. (2) Slib prezidenta
republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že
budu zachovávat její Ústavu a zákony. Slibuji na svou čest, že
svůj úřad budu zastávat v zájmu všeho lidu a podle svého nejlepšího
vědomí a svědomí.". Čl. 60 Odmítne-li
prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na
něho, jako by nebyl zvolen. Čl. 61 Prezident republiky
se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké
sněmovny. Čl. 62 Prezident republiky Čl. 63 (1) Prezident
republiky dále (2) Prezidentovi
republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v
ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon. (3) Rozhodnutí
prezidenta republiky vydané podle odstavců (4) Za rozhodnutí
prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády nebo jím
pověřeného člena vlády, odpovídá vláda. Čl. 64 (1) Prezident
republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich
výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá. (2) Prezident
republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády a
jejích členů zprávy a projednávat s vládou nebo s jejími
členy otázky, které patří do jejich působnosti. Čl. 65 (1) Prezidenta
republiky nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo
jiný správní delikt. (2) Prezident
republiky může být stíhán pro velezradu, a to před Ústavním soudem
na základě žaloby Senátu. Trestem může být ztráta prezidentského
úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt. (3) Trestní stíhání
pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je
navždy vyloučeno. Čl. 66 Uvolní-li se
úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není
zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky
svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na
tom Poslanecká sněmovna a Senát, přísluší výkon funkcí podle
čl. 63 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), h), i), j), čl. 63 odst.
2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny
přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce
prezidenta republiky výkon funkcí prezidenta republiky podle čl. 62
písm. a), b), c), d), e), k); uvolní-li se úřad prezidenta republiky v
době, kdy je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, přísluší
výkon těchto funkcí předsedovi Senátu. Vláda Čl. 67 (1) Vláda je vrcholným
orgánem výkonné moci. (2) Vláda se skládá
z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů. Čl. 68 (1) Vláda je
odpovědna Poslanecké sněmovně. (2) Předsedu
vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy
vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných
úřadů. (3) Vláda
předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před
Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry. (4) Pokud nově
jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru,
postupuje se podle odstavců (5) V ostatních
případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy
vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením
ministerstev nebo jiných úřadů. Čl. 69 (1) Člen vlády
skládá slib do rukou prezidenta republiky. (2) Slib člena
vlády zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu
zachovávat její Ústavu a zákony a uvádět je v život. Slibuji na
svou čest, že budu zastávat svůj úřad svědomitě a
nezneužiji svého postavení.". Čl. 70 Člen vlády
nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce.
Podrobnosti stanoví zákon. Čl. 71 Vláda může
předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení
důvěry. Čl. 72 (1) Poslanecká
sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru. (2) Návrh na
vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna,
jen je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí
návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech
poslanců. Čl. 73 (1) Předseda
vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády
podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím
předsedy vlády. (2) Vláda podá
demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení
důvěry nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá
demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké
sněmovny. (3) Podá-li vláda
demisi podle odstavce 2, prezident republiky demisi přijme. Čl. 74 Prezident republiky
odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády. Čl. 75 Prezident republiky
odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat. Čl. 76 (1) Vláda rozhoduje
ve sboru. (2) K přijetí
usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech
jejích členů. Čl. 77 (1) Předseda
vlády organizuje činnost vlády, řídí její schůze, vystupuje
jejím jménem a vykonává další činnosti, které jsou mu svěřeny
Ústavou nebo jinými zákony. (2) Předsedu
vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený
člen vlády. Čl. 78 K provedení zákona
a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení
podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády. Čl. 79 (1) Ministerstva a
jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit
pouze zákonem. (2) Právní
poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných
správních úřadech upravuje zákon. (3) Ministerstva,
jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v
mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem
zmocněny. Čl. 80 (1) Státní
zastupitelství zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení;
vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon. (2) Postavení a
působnost státního zastupitelství stanoví zákon. HLAVA ČTVRTÁ
- Moc soudní Čl. 81 Soudní moc
vykonávají jménem republiky nezávislé soudy. Čl. 82 (1) Soudci jsou
při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nestrannost nesmí nikdo
ohrožovat. (2) Soudce nelze
proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky
vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon. (3) Funkce soudce
není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu ani
s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými
dalšími činnostmi je výkon soudcovské funkce neslučitelný. Ústavní soud Čl. 83 Ústavní soud je
soudním orgánem ochrany ústavnosti. Čl. 84 (1) Ústavní soud se
skládá z 15 soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let. (2) Soudce
Ústavního soudu jmenuje prezident republiky se souhlasem Senátu. (3) Soudcem
Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, který je
volitelný do Senátu, má vysokoškolské právnické vzdělání a byl
nejméně deset let činný v právnickém povolání. Čl. 85 (1) Složením slibu
do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce. (2) Slib soudce Ústavního
soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit
neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana,
řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího
přesvědčení nezávisle a nestranně.". (3) Odmítne-li
soudce složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako
by nebyl jmenován. Čl. 86 (1) Soudce
Ústavního soudu nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu. Odepře-li
Senát souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno. (2) Soudce Ústavního
soudu lze zadržet jen, byl-li dopaden při spáchání trestného činu,
anebo bezprostředně poté. Příslušný orgán je povinen zadržení
ihned oznámit předsedovi Senátu. Nedá-li předseda Senátu do 24
hodin od zadržení souhlas k odevzdání zadrženého soudu, je příslušný
orgán povinen ho propustit. Na své první následující schůzi Senát
rozhodne o přípustnosti trestního stíhání s konečnou platností. (3) Soudce
Ústavního soudu má právo odepřít svědectví o skutečnostech,
které se dozvěděl v souvislosti s výkonem své funkce, a to i
poté, kdy přestal být soudcem Ústavního soudu. Čl. 87 (1) Ústavní soud
rozhoduje (2) Ústavní soud
dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49
s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí
Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována. (3) Zákon může
stanovit, že namísto Ústavního soudu rozhoduje Nejvyšší správní soud Čl. 88 (1) Zákon stanoví,
kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení
a další pravidla o řízení před Ústavním soudem. (2) Soudci
Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním
pořádkem a zákonem podle odstavce 1. Čl. 89 (1) Rozhodnutí
Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem
stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak. (2) Vykonatelná rozhodnutí
Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby. (3) Rozhodnutí
Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad
mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy
do doby, než bude nesoulad odstraněn. Soudy Čl. 90 Soudy jsou povolány
především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly
ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné
činy. Čl. 91 (1) Soustavu
soudů tvoří Nejvyšší soud, Nejvyšší správní soud, vrchní, krajské a
okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení. (2) Působnost
a organizaci soudů stanoví zákon. Čl. 92 Nejvyšší soud je
vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci
soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud nebo
Nejvyšší správní soud. Čl. 93 (1) Soudce je
jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své
funkce se ujímá složením slibu. (2) Soudcem
může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické
vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon. Čl. 94 (1) Zákon stanoví
případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V
ostatních případech rozhodují jako samosoudci (2) Zákon může
stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování
soudů podílejí vedle soudců i další občané. Čl. 95 (1) Soudce je
při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je
součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného
právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou. (2) Dojde-li soud k
závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito,
je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu
soudu. Čl. 96 (1) Všichni
účastníci řízení mají před soudem rovná práva. (2) Jednání
před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudek se
vyhlašuje vždy veřejně. HLAVA PÁTÁ -
Nejvyšší kontrolní úřad Čl. 97 (1) Nejvyšší
kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se
státním majetkem a plnění státního rozpočtu. (2) Prezidenta a
viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu jmenuje prezident republiky
na návrh Poslanecké sněmovny. (3) Postavení,
působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon. HLAVA ŠESTÁ -
Česká národní banka Čl. 98 (1) Česká
národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti
je péče o cenovou stabilitu; do její činnosti lze zasahovat pouze
na základě zákona. (2) Postavení,
působnost a další podrobnosti stanoví zákon. HLAVA SEDMÁ -
Územní samospráva Čl. 99 Česká
republika se člení na obce, které jsou základními územními samosprávnými
celky, a kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky. Čl. 100 (1) Územní
samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která
mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody. (2) Obec je vždy
součástí vyššího územního samosprávného celku. (3) Vytvořit
nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem. Čl. 101 (1) Obec je
samostatně spravována zastupitelstvem. (2) Vyšší územní
samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem. (3) Územní
samosprávné celky jsou veřejnoprávními korporacemi, které mohou mít
vlastní majetek a hospodaří podle vlastního rozpočtu. (4) Stát může
zasahovat do činnosti územních samosprávných celků, jen vyžaduje-li
to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem. Čl. 102 (1) Členové
zastupitelstev jsou voleni tajným hlasováním na základě všeobecného,
rovného a přímého volebního práva. (2) Funkční
období zastupitelstva je čtyřleté. Zákon stanoví, za jakých
podmínek se vyhlásí nové volby zastupitelstva před uplynutím jeho
funkčního období. Čl. 103 zrušen Čl. 104 (1) Působnost
zastupitelstev může být stanovena jen zákonem. (2) Zastupitelstvo
obce rozhoduje ve věcech samosprávy, pokud nejsou zákonem svěřeny
zastupitelstvu vyššího územního samosprávného celku. (3) Zastupitelstva
mohou v mezích své působnosti vydávat obecně závazné vyhlášky. Čl. 105 Výkon státní správy
lze svěřit orgánům samosprávy jen tehdy, stanoví-li to zákon. HLAVA OSMÁ -
Přechodná a závěrečná ustanovení Čl. 106 (1) Dnem
účinnosti této Ústavy se Česká národní rada stává Poslaneckou
sněmovnou, jejíž volební období skončí dnem 6. června 1996. (2) Do doby zvolení
Senátu podle Ústavy vykonává funkce Senátu Prozatímní Senát. Prozatímní Senát
se ustaví způsobem, který stanoví ústavní zákon. Do nabytí
účinnosti tohoto zákona vykonává funkce Senátu Poslanecká sněmovna. (3) Poslaneckou
sněmovnu nelze rozpustit, dokud vykonává funkci Senátu podle odstavce 2 (4) Do přijetí
zákonů o jednacím řádu komor se postupuje v jednotlivých komorách
podle jednacího řádu České národní rady. Čl. 107 (1) Zákon o volbách
do Senátu stanoví, jakým způsobem se při prvních volbách do Senátu
určí třetina senátorů, jejichž volební období bude dvouleté, a
třetina senátorů, jejichž volební období bude čtyřleté. (2) Zasedání Senátu
svolá prezident republiky tak, aby bylo zahájeno nejpozději třicátý
den po dni voleb; neučiní-li tak, sejde se Senát třicátý den po dni
voleb. Čl. 108 Vláda České
republiky jmenovaná po volbách v roce Čl. 109 Do doby
zřízení státního zastupitelství vykonává jeho funkce prokuratura
České republiky. Čl. 110 Do 31. prosince
1993 tvoří soustavu soudů též vojenské soudy. Čl. 111 Soudci všech
soudů České republiky vykonávající funkci soudce ke dni nabytí
účinnosti této Ústavy se považují za soudce jmenované podle Ústavy
České republiky. Čl. 112 (1) Ústavní
pořádek České republiky tvoří tato Ústava, Listina základních
práv a svobod, ústavní zákony přijaté podle této Ústavy a ústavní zákony
Národního shromáždění Československé republiky, Federálního
shromáždění Československé socialistické republiky a České
národní rady upravující státní hranice České republiky a ústavní zákony
České národní rady přijaté po 6. červnu 1992. (2) Zrušují se
dosavadní Ústava, ústavní zákon o československé federaci, ústavní
zákony, které je měnily a doplňovaly, a ústavní zákon
České národní rady č. 67/1990 Sb., o státních symbolech České
republiky. (3) Ostatní ústavní
zákony platné na území České republiky ke dni účinnosti této Ústavy
mají sílu zákona. Čl. 113 Tato Ústava nabývá
účinnosti dnem 1. ledna 1993. Uhde v. r. |
|