Klement Gottwald
Nar. 23. 11. 1896 v Dědicích - zemřel 14.
3. 1953 v Praze
komunistický politik a československý prezident
Klement Gottwald byl nemanželským synem chudé zemědělské dělnice. Před 1.
světovou válkou se ve Vídni vyučil truhlářem a účastnil se činnosti v dělnickém
tělovýchovném hnutí a mezi sociálně demokratickou mládeží. V letech 1915-18 byl
vojákem rakousko-uherské armády. V létě 1918 z armády dezertoval. Po 28. říjnu
1918 dva roky sloužil v Československé armádě.
Ve 20. letech byl funkcionářem komunistické strany na Slovensku a
redaktorem jejího tisku. V letech 1926-29 pracoval v pražském sekretariátu KSČ a
zformoval důsledně kominternovskou opozici proti jejímu tehdejšímu vedení. Podle
místa sekretariátu, pražské čtvrti Karlín, se jeho mladým stoupencům začalo
říkat "karlínští kluci". V únoru 1929, na jednání V. sjezdu KSČ, se
třiatřicetiletý Gottwald a jeho karlínští kluci (Guttmann, Šverma, Slánský,
Kopecký, Reiman aj.) dostali do vedení strany. Gottwald byl zvolen generálním
tajemníkem. Přitom už od roku 1928 byl členem vedoucího orgánu Komunistické
internacionály, její exekutivy.
Svůj vztah k Československu a představitelům republiky Gottwald a jeho
nejbližší v každé době formulovali v duchu směrnic Kominterny a sovětské
zahraniční politiky. Tak v první polovině 30.let Československo považovali za
výplod imperialistické světové války a versailleského systému. Demokratickému
režimu první republiky přisuzovali fašizační tendence (jednu dobu dokonce
mluvili o fašistické diktatuře) a za jejich koncentrační bod považovali
Masarykův "Hrad". Sociálním demokratům spílali sociálfašistů a prezentovali je
jako případné "nositele fašistického převratu". Jakoukoliv sociální reformu
odmítali jako pokus o "otupení revolučních snah směřujících k nastolení
diktatury proletariátu".
Dne 21. prosince 1929 vystoupil v československé poslanecké sněmovně
Národního shromáždění poslanec a představitel KSČ Gottwald s řečí, v níž
otevřeně sdělil, jakým způsobem a jaký režim chce jeho strana nastolit: "A my
jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším štábem je skutečně
Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do
Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. A vy víte, že ruští bolševici jsou v
tom mistry...Přejde vás smích!" Mnohé sliby Gottwald za své kariéry hrubě
porušil. Avšak ten, že je rozhodnut zlikvidovat demokratický systém a nahradit
jej diktaturou komunistické strany bolševického vzoru, splnil do puntíku.
Ve druhé polovině 30. let provedl Gottwald v politice KSČ řadu změn.
Odpovídaly změnám v zahraniční politice SSSR a politice lidové fronty a obrany
demokracie proti fašismu, určené na VII. kongresu Komunistické internacionály v
létě roku 1935. Ovšem i ona lidová fronta se měla stát pouze mezistupněm k
diktatuře proletariátu sovětského typu. A kdo to v komunistickém hnutí nechtěl
pochopit, se zlou se potázal.
V září a říjnu 1938 Gottwald patřil k hlavním představitelům opozice proti
přijetí mnichovského diktátu. V listopadu 1939 emigroval do Sovětského svazu,
kde až do poloviny roku 1941 zastával politiku odpovídající sovětsko-německému
paktu ze srpna 1939. Změny po přepadení SSSR nacistickým Německem v červnu 1941
a vytváření protihitlerovské koalice pochopil jako velkou příležitost a šanci.
Už roku 1941 začal promýšlet pozdější převzetí moci. Z Benešova velvyslance v
Moskvě Fierlingera učinil svého donašeče a "trojského koně" mezi sociálními
demokraty. Zajistil si i budoucího "nepolitického" ministra národní obrany L.
Svobodu. V něm čeští komunisté v sovětské emigraci shledali vhodného muže ke
"spojeni československé vojenské slávy s velkou věci Sovětského svazu".
Tak jako se Stalin dohodl s Churchillem a Rooseveltem na protihitlerovské
koalici, dohodl se v prosinci 1943 komunista Gottwald s představitelem londýnské
emigrace Benešem na sjednocení domácího a zahraničního protinacistického odboje.
Mezinárodní poměry a vývoj války umožnily Gottwaldovi a jeho skupině zásadním
způsobem promluvit do poválečného uspořádání Československa. Projekt Národní
fronty a Košického vládního programu, pocházející z Gottwaldovy dílny, zaručoval
vyřazení představitelů domácího odboje i předválečné agrární, národně
demokratické a živnostenské strany z podílu na moci v obnoveném státě. Beneš a
jeho nekomunističtí přátelé si na jednáních v Moskvě v březnu 1945 neuvědomili,
že "omezená pluralita" Národní fronty v sobě skrývá zárodky vývoje k totalitě.
Do Prahy se Gottwald vrátil 10. května 1945 jako místopředseda vlády a
předseda Národní fronty. Od roku 1945 až do své smrti byl předsedou KSČ. 26.
května 1946 komunisté vyhráli v podstatě demokratické volby a 2.července se
Gottwald stal předsedou vlády. V letech 1945-47 se stylizoval do role rozvážného
státníka a budovatele republiky. Dokonce si pohrával i s ideou "specifické
československé cesty k socialismu", kterou mu mimochodem v červenci 1946
podsunul sám Stalin. Uklidňoval rolníky, že "u nás kolchozy nebudou",
živnostníkům sliboval jistoty pro jejich podnikání. Zároveň už od léta 1945
nechal budovat své agentury v nekomunistických stranách. Z jemu nejvěrnějších
komunistů byl budován bezpečnostní aparát, který na partnery v Národní frontě
sbíral kdejakou informaci, aby je později mohl zavřít do kriminálů. Gottwaldovi
lidé ovládli jednotné odbory i jednotnou organizaci mládeže.
Nekomunističtí členové Národní fronty teprve až na podzim 1947 pochopili,
že hra na demokracii pomalu končí, že se z trpěných partnerů stali pro Gottwalda
"reakcí", s níž je v zájmu "lidové demokracie" rozhodnut zúčtovat. Jejich odpor
v únoru 1948 ve formě demise 12 ministrů byl nejenom diletantský, ale hlavně
marný. Gottwald už měl v ruce armádu, bezpečnost a další nástroje k úspěšnému
uskutečnění mocenského převratu. A to bez eventuální sovětské pomoci, kterou mu
nabízel Stalin.
Po únoru 1948 byla v Československu pod Gottwaldovým vedením a od 14.
června 1948 pod jeho prezidentováním nastolena diktatura, ze které brzy přešel
smích i mnohé z těch, kteří 25. února 1948 nadšeně Gottwaldovi tleskali na
Václavském náměstí. První komunistický prezident vzal občanům Československa
vlast. V zemi začali rozhodovat sovětští poradci. Ekonomice naordinovali
"ocelovou koncepci", prapříčinu budoucí hospodářské zaostalosti a ekologických
katastrof. Radili při násilné kolektivizaci zemědělství, při prosazování
monopolu komunistické moci do školství, vědy a kultury. Jejich zájem se
soustředil hlavně na bezpečnost, armádu, prokuraturu, soudy, a v Československu
našli mnoho učenlivých žáků. Na základě zákona na ochranu lidově demokratické
republiky č. 231/1948 Sb. bylo vyneseno přes 230 rozsudků smrti a 100 000 občanů
bylo odsouzeno k mnohaletým trestům vězení. Bez soudů bylo během pěti let
deportováno do táborů nucených prací na 80 000 osob. Kárnými jednotkami PTP
prošly desítky tisíc "protistátních živlů". Nakonec Gottwald poslal na šibenici
i jedenáct ze svých nejbližších předních komunistických funkcionářů v čele s R.
Slánským. Zemi, a nakonec i alkoholem a chronickou pohlavní nemocí
zdemoralizovaného Gottwalda, zachvátil strach. Zemřel brzy po návratu ze
Stalinova pohřbu. Bezprostřední příčinou smrti byla prasklá výduť srdeční aorty.