Historie Českého junáka

Antonín Benjamín Svojsík :

Zakladatelem našeho hnutí byl Antonín Benjamín Svojsík. Narodil se V Praze na Smíchově 5.září 1876. Byl teprve tříletý, když mu zemřel otec. Na rodném Smíchově vychodil nižší gymnázium. Učitelský ústav zakončil roku 1896 maturitou s vyznamenáním.

Byl mladý, plný života. Není proto divu, že vstoupil do Sokola, který nebyl pouze tělocvičnou jednotkou, ale důležitým společenským střediskem. Aktivní mladík se stal v 19 letech náčelníkem jednoty ve Slivenci a o 4 roky později náčelníkem celé Jungmanovy župy.

Po absolvování odborného universitního kursu pro učitele tělocviku začal od roku 1901 vyučovat na reálce v Žižkově, tehdy ještě samostatném pražském městě. Brzy se stal úspěšným vychovatelem mládeže, oblíbeným tělocvikářem.

Antonínovou zálibou bylo také cestování. Už jako kluci s kamarádem Janem Novákem procestovali Čechy, Moravu, Slovensko a Uhry. Jak? Hlavně pěšky! O něco později přibyla Itálie, Francie, Španělsko, Balkán i Skandinávie.

Druhou jeho velkou zálibou byl zpěv. S Janem Novákem a dvěma dalšími učiteli založili Učitelské kvarteto, později přejmenované na České pěvecké kvarteto. Protože byl Antonín ze všech nejmladší, říkali mu Benjamínek a to mu už zůstalo do smrti. S pěveckým kvartetem podnikli turné kolem světa: Amerika, Japonsko, Čína, Indie, Blízký Východ.

Roku 1911 však Svojsíkovi záliby šly stranou. Vydal se totiž koncem července znovu na cestu, tentokrát do Anglie. Ne však objevit novou zemi nebo zpívat, ale osobně se seznámit s novinkou mimoškolní výchovy šířící se světem – skautingu.

Pár mil za Londýnem, na louce u lesa, konečně uviděl skupinky asi jedenáctiletých hochů ve skautských krojích – se širokými klobouky a tmavomodrými šátky. Na všech stranách panoval čilý ruch, ale zároveň vzorný pořádek. Žádný křik a hádání. Svojsík si důkladně skauting proťukal a byl jím očarován – odjížděl domů s odhodláním propagovat ho u nás, seč mu síly stačí.

Doma se dal ještě koncem prázdnin do práce. S několika studentíky a venkovskými kluky postavili v lese u tchánovy myslivny „ Vorlovy “chatu z březových větví. A tam také se svým švagrem Dolfíčkem Stránským začal překládat Baden-Powellovu knihu Scouting for Boys.

Hned po prázdninách si sestavil z žáků žižkovské reálky jakousi pokusnou družinu a začal s ní chodit na výpravy do pražského okolí, hlavně do Prokopského údolí. Ověřoval si, jak budou čeští kluci zabírat na hru zvanou skauting. Sotva poprvé postavil v přírodě stan, měl je chycené!

Povzbuzen zájmem chlapců, navštívil Svojsík významné osobnosti té doby – Kramáře, Masaryka, Jiráska a další. Předpokládal, že skautingem rozšíří sokolskou výchovu. Začal přednášet a psát články do novin a časopisů. V únoru 1912 vyšla na úvod tenká brožura Český skaut a v květnu pak bible českých skautů Základy junáctví.

Protože Sokol přes veškerou Svojsíkovu snahu o skauting zájem neprojevil, musel ABS hledat ochranná křídla jinde. Bylo to poměrně jednoduché. Svojsík byl totiž jednatelem „Svazu českých spolků a přátel pro tělesnou výchovu mládeže v Praze“. Naši první skauti při tomto svazu utvořily “skautský odbor“. Nebyl to však jediný problém – Svojsík hledal český název pro anglické slovo „skaut“. Navrhoval „Chodové“, jiní se zase drželi překladu „Stopaři“, „Zvědové“, nebo také „Kozáci“, a dokonce i podle Svojsíka „Svojané“. Šťastný nápad – „Junáci“ – měl Svojsíkův přítel ze žižkovské reálky František Bílý. Ten se nakonec ujal. Od chodů jsme však přeci jen něco převzali a to štít se psí hlavou, nakreslený Mikolášem Alešem.

Velký pokus 1912

„Velkým pokusem 1912“ nazval bratr náčelník Rudolf Plajner první tábor českých junáků, který o prázdninách roku 1912 uskutečnil jeho předchůdce A.B.Svojsík. Nejdříve musel Svojsík najít vhodné místo k táboření a získat k tomu povolení. Měl výhodu – jeho tchán Josef Stránský byl správcem Vorlovského polesí pod hradem Lipnicí na Českomoravské vrchovině. Svojsík ta místa dobře znal, jezdil tam s rodinou každé prázdniny a tam také před rokem překládal Scouting for Boys. Stany si Svojsík půjčil od armády a další vybavení se nakoupilo díky příspěvku (dnes bychom řekli dotaci) Zemské komise pro ochranu dětí.

Od Žižkovské reálky (kde profesor „Svojan“ učil a odkud byli i někteří účastníci) vyrazila 13. července pěšky skupina asi třinácti mládenců – junáků, tehdy ještě bez krojů. Je možné, že po cestě, nebo na místě tábora přibyli další dva chlapci z okolí. Veškeré táborové vybavení ( cca 300kg) vezli s sebou na velkém dvoukoláku, vzorně se střídali, a tak denně ušli 25 – 30 kilometrů. Putovali čtyři dny a teprve pátý den dorazily k vytouženému cíli – k Vorlovské myslivně.

Dnes se již neví, kde přesně tábor v roce 1912 stál, ale je znám jeho popis: malá mýtinka uprostřed šumného hvozdu, hlídaná kolkolem štíhlými velikány poblíž myslivny. Podél vedla cesta do Bratroňova. Tábor tvořil velký zvoňák a čtyři stany menší z vojenských pláten. Přes potůček protékajícím táborem byla z březové kulatiny zbudována lávka. Nedaleko vyhloubená studánka dávala vodu kuchyni. Byl tu i přístřešek z větví, lavičky a stolky. Mezi stromy byla přivázána hrazda.

Co se na táboře odehrávalo, zaznamenal Svojsík v publikaci „Den v táboře junáků“. Důraz kladl na ranní cvičení, táborové stavby a dále cvičení orientace podle mapy i hvězd, signalizaci, pozorování zvěře a stopování. K veškeré činnosti však junáci potřebovali něco velmi důležitého – občas plné žaludky! K tomu sloužila kuchyňka s poličkami a také sklípek. Na nákupy chodily do Kejžlice a do Bratroňova, ale někdy i do Humpolce, to pak byl výlet na celý den.

Junáci se seznamovali s první pomocí, dost času věnovali hrám a vycházkám do okolí a na hrad Lipnici. Někdy si vyšli k rybníku se vykoupat. Večer poseděli u táborového ohně, kde jim Svojsík vyprávěl, co viděl loni u anglických skautů – dumali o budoucnosti. Svojsík ve Vorlovských (dnes se píše již Orlovských) lesích tábořil i další roky. V blízkosti tábořiště z roku 1912 stojí dnes památníček připomínající skautu básníka Jiřího Wolkera, který tu v letech 1916 a 1917 prožil své dva skautské tábory. Pomník byl odhalen v srpnu 1934 při 10. výročí básníkova úmrtí.

Prví Svojsíkův tábor byl skutečným pokusem, který měl prakticky ověřit účinnost skautingu jako výchovného prostředku. Svojsík přes nepříznivé podmínky (špatné počasí, nedostatek zkušeností jak prvních junáků, tak i jeho samotného) byl s průběhem tábora spokojen. Skautům se domů moc nechtělo, a to i přesto, že se vraceli pohodlněji – vlakem. Nedivíme se jim – poprvé na vlastní kůži poznali, co to je spát ve stanech pod šumícími korunami stromů, poznali, že po náporech větrů a provázcích lijáků přichází zase zářivé slunce. Přestali se bát nočního houkání sov a dupání ježků. Naučili se vařit na ohni a vůbec se postarali sami o sebe. Tak jako my – jenomže oni byli první!

Junák – Český skaut

Základy českého skautingu byly položeny. Neúnavný Svojsík vydal první příručky, zajistil zázemí ve Svazu spolků pro tělesnou výchovu, uspořádal první „ověřovací“ tábor. Stál na prahu své práce, které již pak věnoval zbytek života. Uvědomil si, že bez kvalitních a věci oddaných činovníků to ale nepůjde. První kurs pro výcvik vůdců družin (dnes říkáme rádců) zorganizoval ještě před táborem pod Lipnicí. Dlouhodobý kurs pro činovníky začal na jaře 1913. A.B.Svojsík jezdil mimo Prahu a přednášel o novém výchovném směru jak mládeži, tak dospělím. Slova doplňoval promítáním světelných obrázků (diapozitivů).

Po jedné ze Svojsíkových přednášek vznikla první junácká družina mimo Prahu – v Jičíně již na jaře 1912. Vedle své skautské činnosti pomáhali její členové udržovat a značkovat cesty v Českém ráji a Prachovských skalách. Byl mezi nimi i pozdější významný skautský činovník Bohuslav Řehák.

Nejstarší junácký oddíl na českém západě, v kraji chodů, byl založen v Domažlicích rovněž roku 1912, opět po Svojsíkově přednášce. Další kořínky zapouštěl skauting v Benešově, Čáslavi, Nymburce a v následujícím roce v Jaroměři, Kutné Hoře a snad i jinde. V Třebechovicích pod Orebem se začalo skautovat bez Svojsíkova přispění. Místní mlynář Fr. Barvíř založil Kroužek skautů koncem roku 1912. Spolek měl své vlastní stanovy schválené C.K. místodržitelstvím pro království České. Teprve o několik let později se kroužek skautů spojilů s Junákem.

V roce 1913 již tábořilo 15 junáckých skupin. Na táboře J. Půlkrábka se poprvé objevila pro český skauting tak typická krajinková podsada. Zpočátku jen nízká, aby se slamníky položené na zemi nedotýkali plátna. Ale záhy podsada rostla, aby bylo ve stanu víc místa.

Pro poučení vedoucích a propagaci pro veřejnost byl ještě koncem září 1913 postaven na Císařské ostrově ukázkový tábor – 8 podsadových stanů, brána, kuchyně s cihlovými kamny, stojany na jídelní misky a také improvizovaná truhlářská dílna a indiánský stav na rohože ze slámy. Ve zvoňáku byla výstavka rukodělných prací.

Skauti se představili veřejnosti jako pořadatelé při divadelním představení Národního divadla v Šárce. Další příležitost dostali při letecké akrobacii francouzského aviatika Pégouda na Letné, když rovněž posílili pořadatelský sbor.

15. června 1914 se junácký odbor stal samostatným spolkem s vlastními stanovami. Spolek se jmenoval Junák – Český skaut a do vínku si dal junáckou výchovu české mládeže od 10 do 18 let. Stalo se tak v Umělecké besedě v Jungmanově ulici v Praze. Prvním starostou se stal MUDr. Čeněk Klika a vrchním vůdcem A.B.Svojsík. Měsíc po založení Junáka – Českého skauta vypukla 1. světová válka. Mladí nadějní vůdcové narukovali a někteří během války padli. Přesto se Junák dále vyvíjel. Nastala nutnost vlastního časopisu, a tak 15.ledna 1915 vyšlo první číslo časopisu Junák. Časopis od té doby vycházel vždycky, když organizace existovala.

Leden 1915 je významným okamžikem i pro naše skautky. Po prvních pokusech Popelky Biliánové (které se příliš neujaly) vstoupila na scénu Vlasta Štěpánová (Koseová). Byl založen dívčí odbor a jeho vedení se ujala PhDr. Anna Berkovcová. Téhož roku už naše skautky poprvé tábořily na břehu Vltavy u Živohoště.

Junáci začali nosit první odznak.Trojúhelník o základně 24 mm a ramenech 30 mm představoval hrot šípu s postavou atleta (junáka) se sokolem u boku (Svojsík stále věřil ve spojení se Sokolem). Pro vůdce byl zlatý (žlutý), pro prvotřídní skauty byl stříbrný (bílý) a pro druhotřídní bronzový. Začali se plnit stupně junácké zdatnosti a zaváděli se odborky (cyklista, lyžařství, plavání). Přestože zuřila válka, junáci každý rok tábořili. Tábory však byli spojeny s prací na poli a v lese, za kterou junáci dostávali potraviny. Pořádali však i sbírky šatstva a peněz pro vdovy a sirotky, spolupracovali s Červeným křížem. Válku přečkali a byli připraveni na nové úkoly budoucnosti.

Československá republika

Rok 1918 je slavným rokem v našich dějinách. Již v lednu proklamovali zástupci veřejného života ve Smetanově síni Obecního domu v Praze právo na sebeurčení. 13. dubna byla složena slavnostní přísaha. Československé legie bojovali v Rusku, Itálii a Francii. 18.října uveřejnil T.G.Masaryk ve Washingtonu slavnostní prohlášení čsl. Nezávislosti. V pondělí 28. října 1918 pražský lid zaplnil ulice a strhával znaky habsburské monarchie. Představitelé Národního výboru převzali do svých rukou důležité úřady. Během ohromné lidové slavnosti byla spontánně prohlášena samostatnost a proklamována republika. Tentýž den večer vydal Národní výbor svůj první zákon – zákon o zřízení samostatného československého státu. A co naši skauti a skautky?

Na přelomu roku 1917/1918 byl na řádné valné hromadě spolku Junák – Český skaut zvolen starostou Josef Rössler-Ořovský, všestranný sportovec, tajemník českého olympijského výboru a výborný organizátor. Právě Rössler-Ořovský se stal iniciátorem služby skautů Národnímu výboru. Myšlenka zhotovit vlastní skautské revoluční známky vznikla již v září. Návrh na jejich vydání byl schválen 20. října. A.B.Svojsík 28. října prošel v kroji ulicemi Prahy a získal několik desítek skautů k okamžitému nástupu do služby. Ještě týž den se v novinách objevila tato výzva :

Junáci !

Volám Vás vykonati povinnost! Přijďte v úterý ráno pokud možno v kroji na Starou Rychtu (Praha L, Rytířská ulice).

A.B.Svojsík, vrchní vůdce.

Následujícího dne časně z rána se na dvoře Staré Rychty, kde byla také skautská kancelář, sešlo na 400 skautů a skautek z Prahy a okolí. Vytvořilo se velitelství skautské služby: vůdce A.B.Svojsík, druhý vůdce E.Roubal a starosta J.Rössler-Ořovský. Na prapor Českého olympijského výboru, který byl používán při velkých mezinárodních sportovních událostech, složili všichni přítomní slib věrnosti nové republice. S tímto praporem se vydali k Obecnímu domu, kde převzali rozkazy a rozešli se do služby po celé Praze.

Skauti konali strážní službu ve dne i v noci. Střežili společně se sokolskými hlídkami a vojáky důležité objekty. Do dějin se však nejvýrazněji zapsala kurýrní služba, při které skauti doručovali důležité zprávy, dopisy a telegramy mezi členy Národního výboru a novými státními úřady. Velitelství Českých skautů bylo zřízeno na Střeleckém ostrově. Další stanoviště v Harrachově paláci, na Hlavní poště, na stanici bezdrátového telegrafu na Petříně, na hlavním (Wilsonově) nádraží, ve Sněmovně, na Kadetce, na Pražském hradě a v Obecním domě. Skauti měli své hlídky i ve všech pražských radnicích.

Pro skautskou poštu byly zhotoveny dvě známky a dopisnice (korespondeční lístek). Na tiskopisy a dopisnice se lepily modré 10h známky, na dopisy a telegramy červené 20h známky. Razítkovali se kulatým razítkem s písmeny NV (Národní výbor), nebo razítkem s nápisem Pošta skautů Praha 1918, do kterého se vpisovalo ručně datum. Skauti v kroji vybaveni navíc legitimací Národního výboru, měli přístup na všechna důležitá místa. Zásilky doručovali pěšky, tramvají, na kolech i motocyklech. Dnes jsou tyto lístky, dopisnice a telegramy se známkami skautské pošty velkou vzácností.

25. listopadu 1918 byla Skautská pošta zastavena, aby ožila ještě jednou na jeden jediný den – 21.prosince 18918. V tento den se z Ameriky po letech exilu vracel do vlasti první československý prezident – Tomáš Garrique Masaryk. Několik set známek Skautské pošty bylo opatřeno přetiskem: „Příjezd presidenta Masaryka“.

Naše skautské známky byly prvními československými známkami a také prvními skautskými známkami na světě. Dopisy, lístky, telegramy a další materiály Pošty českých skautů jsou dnes ozdobou velkých filatelistických výstav na celém světě a získávají vysoká ohodnocení.

Ve slavných prvních dnech republiky nestáli stranou ani skautky. Ty mladší šily v Obecním domě československé kokardy pro důstojníky a policisty. Starší pracovali jako úřednice, telefonistky nebo tlumočnice cizích delegací. Jedna z nich, Vlasta Štěpánová-Koseová, pozdější náčelní skautek, poletech prohlásila: „Naše práce byla drobná, pomíjející, ale její cena byla v naší skautské pohotovosti.“

Svaz Junáků – Skautů RČS

Zdálo by se, že po vzniku Československé republiky nastane radostná doba i pro skauting. Po krátkém opojení začaly problémy, mnoho starostí a práce, hlavně A.B.Svojsíkovi a jeho nejbližším spolupracovníkům. Již před válkou vznikly skautsky zaměřené organizace – Děti Živěny a Psohlavci sloučily pod společný název Děti svobody. Další skupinka si začala říkat Skauti učňovských besídek. Svojsík, aby zabránil dalšímu tříštění skautských organizací, se pokusil o jejich sjednocení.

7. června 1919 byl ve Smetanově síni Umělecké besedy v Praze na valném sjezdu ustanoven Svaz junáků – skautů republiky Československé (SJS RČS). Jeho prvním starostou se stal Josef Rössler-Ořovský, náčelníkem A.B.Svojsík a náčelní Emílie Milčicová. O založení Svazu bylo informováno mezinárodní skautské ústředí a také president naší mladé republiky s prosbou, aby se stal jeho protektorem (ochráncem). 9.května 1920 na velkém shromáždění skautů na Pražském hradě předal T.G.Masaryk Svazu skautů krásný vyšívaný prapor.

A.B.Svojsík napsal další příručky, z nichž nejvýznamnější jsou „Výchova občana republiky skautováním“ a „Základové skautingu“ ( ve spolupráci s Janem Novákem, nezaměňovat se Základy Junáctví). Koncem roku 1919 začal vycházet časopis pro skautské činovníky – Vůdce.

První velikou akcí SJS RČS byly Národní skautské slavnosti pořádané na oslavu desetiletí českého skautingu 29.6. - 2.7.1922. Začínaly výstavou v Klementinu, následoval průvod 7000 skautů a skautek celé republiky Prahou. Na Císařském ostrově u Troji byl postaven velký tábor.

V červenci 1922 se v Paříži konala mezinárodní skautská konference. Svaz junáků – skautů RČS se zde stal jedním ze zakládajících členů Mezinárodního skautského bratrstva. A.B.Svojsík byl navíc zvolen do devítičlenného Světového výboru. Po pařížské konferenci odjeli do Anglie dva naši skauti – F.A.Elstner a E.Dick do Gilwellského kurzu pro vůdce. Hned následující rok zahájil F.A.Elstner se Svojsíkem a Jaroslavem Novákem v Jemčinské oboře u Jindřichova Hradce podobný kurs pro naše vůdce pod českým názvem Lesní škola.

Krátce po ustanovení Svazu se z něho odštěpila skupina s názvem Obec čsl. Baden-Powellových skautů. Vydávali časopis Skauting a řadu kvalitních příruček. BíPí skauti u nás zavedli věkovou kategorii vlčat a rozvíjeli náplň pro starší skauty. Po několika letech se se opět do SJS RČS vrátili. V roce 1920 se začal skauting uplatňovat v DTJ (Dělnických tělocvičných jednotkách). Jeho organizátor B.Halaburda chápal skauting jako doplněk tělovýchovy dělnické mládeže. Skauti DTJ pracovali po celou „první republiku“ a obnovili svoji činnost i po válce. Roku 1923 byla při straně národních socialistů založena organizace Skauti volnosti, kteří se po několika letech přejmenovali na Čs. Obec junáků volnosti. Než se roku 1939 sloučili se Svazem, byli druhou nejpočetnější skautskou organizací u nás. Vedle těchto tří organizací ve dvacátých letech existovaly další menší organizace, z nichž některé se občas slučovaly a zase rozcházely, přejmenovávaly a zanikaly. Byly to organizace, které se více přikláněly k Setonovi než k Baden-Powellovi. Z těchto woodcrafterských organizací byla nejvýznamnější Liga lesní moudrosti, která před několika lety rovněž obnovila svoji činnost. Další skupinou byly organizace „rudého – proletářského skautingu“, které však se skautingem měly pramálo společného. Časem vliv těchto organizací na naší mládež klesal a naopak rostl (nejen početně) Svojsíkův Svaz junáků – skautů RČS.

Tábory Slovanských skautů

Mezi nejslavnější okamžiky československého skautingu patřily Tábory slovanských skautů a skutek. Konaly se těsně před prázdninami ve dnech 28. června až 2. července 1931 v Praze. Dnes je již mezi námi jen málo z těch, kteří prožili ty slavné dny v skautské košili.

Předehrou Táborů byla Skautská výstava v Hodačově dvoraně paláců Vzorkových veletrhů. Výstavu zahájil tehdejší ministr zahraničí a starosta Svazu junáků-skautů RČS Dr. E.Beneš již 7. června a trvala celý měsíc. Těšila se pozornosti široké veřejnosti.

Pravou kapsu krojové košile skautů a skautek těch dnů zdobil „účastnický“ odznak s lilií a portrétem A.B.Svojsíka, doplněný slovanskou trikolorou. Opravňoval k volnému vstupu na výstavu, do prostoru Táborů a na Stadion.

Do Prahy se sjelo na 15 tisíc skautů a skautek. Z Polska jich přijelo 1500, z Jugoslávie 300 a další přijeli z Litvy, Lotyšska, Anglie, Francie, Rumunska, Maďarska a Rakouska. K nim se připojilo několik tisíc našich z celého tehdejšího Československa. Většinou byli ubytováni na Trojském ostrově.

Nejatraktivnější částí Táborů bylo třicet ukázkových táborů v přilehlé Královské oboře (Stromovce). Každá župa měla svůj. Nápad se velmi osvědčil, všechny župy se předháněly v důmyslnosti a vynalézavosti, aby právě ten jejich tábor byl nejlepší. Valašská župa měla dokonce místo stanů miniaturní valašské domečky. Místo vůdcovského stanu stála „Rychta“. V té se tak zalíbilo řediteli Mezinárodní skautské kanceláře H.S.Martinovi, že se v ní ubytoval a odřekl luxusní pokoj v hotelu. O domečky byl po Táborech velký zájem.

Nejokázalejší akcí Táborů byl skautský průvod Prahou. Za krásného nedělního rána poblíž Mírového náměstí a kostele sv.Ludmily na Vinohradech se shromáždily tisíce skautů a skautek. Průvod se pak valil Václavským náměstím, kolem Národního divadla přes Karlův most až na III. Nádvoří Pražského hradu.

Za tábory hostí byl na vhodném prostranství zbudován „Stadion“ se třemi tribunami. Na stadionu se odehrávaly nejen sportovní turnaje a skautské závody od poledne až do večera, ale také různá představení a slavnostní akce. Stále tu bylo živo a hlučno, střídala se jedna akce za druhou.

Na propagaci táborů bylo vydáno slavnostní číslo Skauta-Junáka, pohlednice, pamětní odznak a plakety. Pošta používala strojní propagační razítko. Každý den vycházel Hlasatel Táborů slovanských skautů. Po táborech byl vydán almanach plný zdařilých fotografií.

Táborům vládli rukou pevnou, ale laskavou bratři starosta V.Klecanda a župní zpravodaj Sláva Řehák. Poprvé se zde organizovaně představili naši katoličtí skauti ve svém samostatném táboře. Na břehu Vltavy, na okraji Trojského ostrova, stál tábor vodních skautů s vlajkovým stožárem.

Almanach Táborů slovanských skautů Praha 1931 končí slovy : „Tvoří se tu nové pokolení, šťastnější než naše, má se těšiti z toho, co my ve strádání jsme stavěli a budovali. V tom byl nejkrásnější význam Táborů a v tomto skvělém výsledku žádná, ani ta nejkrutější práce nebyla hořká a žádná, ani ta nejmenší, marná. – Pro lepší život těch, kteří jdou a přijdou za námi!“ Tak skončila událost, která neměla v našich skautských dějinách obdoby. Druhé (a také poslední) Tábory Slovanských skautů se konaly po 4 letech v Polsku. Další Slovanské jamboree nebylo, přišla 2. světová válka. Po válce nebylo dopřáno synům naplnit přání svých otců.

Na začátku třicátých let čítalo skautské světové hnutí již přes 2 milióny členů. Československo v té době bylo dokonce na 7 místě ve světě. Není divu, že jsme se odvážili požádat o svolání 4. světového jamboree v roce 1933 do ČSR. Slovanské jamboree 1931 mělo být jakousi generální zkouškou. Ale osud, či spíše liknavost našich úřadů, tuto fantastickou příležitost zhatil. Proto se této příležitosti chopily Maďaři.

Mračna se stahují

Třicátý létům se ve skautingu často říká „zlatý věk“, hlavně u nás. Svět sice zachvátila hospodářská krize, bylo plno nezaměstnaných, ale skauting jak v naší zemi, tak ve všech světadílech mohutněl. Jak v počtu členů, tak v kvalitě. V Československu bylo tehdy asi 65 000 tisíc skautů a skautek.

Skautské nebe se začlo zatahovat. Již ve dvacátých letech byl skauting likvidován v sovětském Rusku. Slunce přestalo svítit na stezku italských a španělských skautů. V Německu místo skautů nastoupila Hitlerjugend.

O prázdninách r. 1938 A.B.Svojsík navštívil Sovětský svaz, aby se seznámil s výchovou ruské mládeže. Vrátil se však nemocen a 17. září 1938 zemřel na streptokokovou nákazu. Je pochován na Vyšehradském hřbitově.

V prosinci 1938 ukončil svoji činnost Svaz junáků, skautů a skautek RČS, aby se mohl sloučit s Junáky volnosti, Katolickými skauty a Švehlovými junáky. Zatímco se rozpadala naše republika, skauti se spojovali. Spojením těchto organizací vznikla nová - „Junák – ústředí skautské výchovy“. Stalo se tak 22. ledna 1939, opět v sále Městské knihovny. Vedle názvu se změnil i tvar naší slibové lilie, klobouk nahradila lodička, ale těch změn bylo mnohem více. Velitelem (starostou) Junáka se stal pplk. Václav Vlček, ale po dvou měsících byl vystřídán prof. Bohuslavem Řehákem. Náčelní skautek byla Vlasta Koseová a náčelníkem se stal v březnu 1939 Dr. Rudolf Plajner.

1. září 1939 napadením Polska vypukla 2. světová válka. V té době již Československá republika neexistovala a Junák působil s omezenými možnostmi pouze na území „Protektorátu Čechy a Morava“. Na Slovensku na místo skautů nastoupila Hlinkova Garda.

11.červenec 1940 = Černý den Junáka. Ten den vpadlo gestapo do některých skautských táborů a postupně je rozehnalo a táborové majetky zabavilo. 28. října 1940 vydal K.H.Frank nařízení o rozpuštění Junáka, které vstoupilo v platnost 4.11.1940. První a dosud nejdelší éru našeho skautingu ukončili nacisté.

Mrak hákového kříže zahalil Evropu a další země. V porobených zemích skauti přešli do ilegality, nebo odešli za hranice naplnit skautský slib „….milovat vlast svou a sloužit jí v každé době“. Nečekali na mír s rukama v klíně, sloužili všude a všem lidem dobré vůle.

Československá exilová vláda za války působila v Londýně. V květnu 1941 obnovil Junák svoji činnost jako „Svaz Československých skautů ve Velké Británii. Letecké bitvy o Anglii se zúčastnilo také mnoho našich letců. Byla mezi nimi i řada skautů. U nás se některé junácké oddíly schovaly do dorostu Klubu českých turistů (KČT, tzv. Káčat), nebo se proměnily v kluby při časopisu Mladý hlasatel, které řídil vůdce a spisovatel Jaroslav Foglar. Někteří členové Junáka (i celé oddíly) se aktivně zapojili do odboje proti fašistům.

Svoboda a skautská exploze

Konec války se nezadržitelně blížil. Skauti pomáhali jak se dalo. Byli prospěšní partyzánům, uprchlíkům a zajatcům, kteří se schovávali před gestapem. Mezi odbojové skupiny patřila i skautská Zpravodajská brigáda, u jejíhož zrodu stáli skauti z 5.oddílu vodních skautů. Ilegálně se scházela i Foglarova Dvojka, 13. oddíl vodních skautů z Prahy-Libně a řada dalších. Tisíce skautů i skautek bojovaly proti okupantům doma i v zahraničních armádách. Někteří se však svobody nedožili, třeba skaut Jan Kubiš, účastník atentátu na Heydricha.

V posledních hodinách války (23.4.1945) byli za odbojovou činnost popraveni ostravští skauti Čermák, Pach, Klein, Rotter a Němec.Při výročí jejich smrti a zároveň na svátek skautů putují skauti i neskauti na horský hřeben Ivančena v Beskydech přiložit svůj kámen na jejich kamennou mohylu.

O čtrnáct dní později, při Pražském povstání, stáli skauti na barikádách v Praze.Také pomáhali v boji o rozhlas. I Zde tekla skautská krev, někteří se svobodného skautování nedožili. Během války zahynulo přes 600 skautů a skautek. Po válce bylo uděleno na 650 junáckých křížů „Za vlast 1939-1945“.

Trubač na obálce 1. čísla poválečného Junáka definitivně odtroubil válce a svolával mládež pod junácký prapor do přírody. Začíná se nová éra Junáka, panuje velké nadšení pro skauting. Po několika měsících má Junák ¼ miliónu členů, třikrát tolik než před válkou.

Hned první poválečné léto se konalo mnoho táborů, ale byly to většinou tábory silně zaměřené na pomoc svobodné republice. Skautský národ pracoval v lesích, na polích při žních, při sklizni chmele, ve zpustošeném pohraničí i jinde.

V únoru 1946 se konal ve Slovanském domě na Příkopě II. Junácký sněm, na kterém byl ustanoven „federální“ Československý Junák. Na sněmu byl zvolen starostou Junáka JUDr. Velen Fanderlík, náčelníkem Dr. Rudolf Plajner a náčelní Vlasta Koseová. Junáci ve snaze co nejvíce prospívat republice, vyhlásili Junáckou dvouletku. Pro skautský národ vycházela celá řada oficiálních časopisů: Junák, Činovník, Slovenský junák, Skautka, Junák hlásí a Kapitánská pošta a k tomu množství potřebných příruček.

V létě 1946 Československo přivítalo manželku zakladatele skautingu a světovou náčelní skautek lady Baden-Powell. Lady Olave se neomezila na Prahu, ale během týdne navštívila řadu míst v celé republice, všude byla nadšeně vítána, a to nejen skauty a skautkami.

O rok později, ještě před světovým jamboree ve Francii na přelomu května a června 1947, jme měli další vzácnou návštěvu – ředitele mezinárodní skautské kanceláře a vůdce gilwellských Woodbadge kursů J.S.Wilsona. Pobyl u nás téměř 14 dní.

Světovou událostí roku 1947 bylo první poválečné setkání 25 000 skautů „Jamboree de la Paix“ (Jamboree míru) ve francouzském Moissonu. Z Československa na toto jamboree přijel zvláštní vlak s dodnes nepřekonaným počtem našich účastníků – 500skautů.

Představitelé Junáka se stali významnými činovníky mezinárodního skautského společenství – Velen Fandrlík byl členem mezinárodního skautského výboru (tak jako Svojsík v letech dvacátých) a Vlasta Koseová dokonce místopředsedkyní světového výboru skautek. Přes veškeré nadšení poválečných let a růst skautských řad přichází na přelomu let 1947/48 krizový stav i v Junáku, jako odezva na celospolečenskou politickou situaci. Do Zlína měl být v únoru 1948 svolán III. Junácký sněm, ale na poslední chvíli byl odvolán. Nastal totiž „Vítězný únor“ a sním „Vítězství pracujícího lidu“.

II. konec Junáka

Svět se vzpamatoval z hrůz 2. světové války a skauti většiny zemí pilně pomáhali. Naši skauti splnili „Junáckou dvouletku“ ani ne za rok. Přesto byli odsouzeni k likvidaci. Ihned po únorovém komunistickém puči nastala „čistka“ i v junáku. Náčelník, náčelní, starosta a další známí činovníci museli odstoupit a nahradil je Akční výbor ústředí Junáka. AVÚJ ihned včlenil Junáka do komunisty řízeného Svazu české mládeže – SČM. Členství v ČSM bylo pro činovníky povinné.

Přes všechny problémy se ještě v osmačtyřicátém roce konalo mnoho skautských táborů. Tak jako předešlý rok se konala tzv. „Junácká šumavská brigáda“, při které se pilně sbírali borůvky a další lesní plody.

Po únoru byl odstraněn šéfredaktor „Junáka“ Jaroslav Novák – Braťka. Také Jaroslav Foglar musel opustit „Vpřed“. Oba v té době nejoblíbenější časopisy, byly sloučeny. Po prázdninách začal vycházet časopis „Junáci vpřed“. Zájem o něj však rychle upadal.

Právě na svátek všech skautů, v den sv. Jiří 24.dubna 1949, se začala otevřeně budovat Pionýrská organizace. Nejprve to byly „Pionýrské oddíly Junáka“. Organizovaly se při každé třídě na každé škole. Děti tak trávily čas škole i po vyučování.

Organizace „Junák“ zanikla v roce 1950. V té době již probíhaly soudní procesy se stovkami skautů. Mnozí skauti byli nařčeni ze špionáže a jako nepřátelé národa odsouzeni k mnoha letům těžkého žaláře v komunistických koncentrácích.

Začínáme po třetí

V polovině šedesátých let začaly vznikat skupiny pracující podle skautských metod. Nejvýznamnější bylo sdružení pražských tábornických oddílů s názvem Tábornický klub Psohlavci.

V období „Pražského jara 1968“ padly poslední překážky k obnovení skautingu. Junák zahájil svoji činnost 29. března 1968 shromážděním ve velkém sále Domoviny v Praze-Holešovicích. Na závěr jednání obnovil náčelník Junáka Rudolf Plajner jménem všech členů slib věrnoti republice.

Ještě před prázdninami, 20 června 1968, vyšlo propagační „nulté“ číslo Skauta-Junáka. Redakce, která číslo připravovala, sídlila na Letenské pláni ve velkém vojenském stanu! Číslo vyšlo v nákladu 180 000 výtisků a bylo rychle rozebráno.

Přestože střediska pracují teprve několik týdnů, nebo se teprve ustavují, již o prázdninách 1968 mnoho oddílů táboří. Vládne ohromné nadšení, překážky se daří překonávat, pomáhá skutečný skautský duch. Ještě před koncem prázdnin však přichází krutá rána pro celou republiku. Československo je napadeno a obsazeno „bratrskými“ armádami Varšavské smlouvy. Tímto okamžikem začíná marný boj Junáka proti politické zvůli sovětské moci. Zatím se v obnově skautingu pokračuje, ale již za cenu různých ústupků.

23. a 24. listopadu 1968 se ve Smetanově síni Obecního domu v Praze konal III. Junácký sněm. 1300 delegátů zvolilo do čela Českého Junáka starostu Dr. Antonína Suma, náčelníka Dr. Rudolfa Plajnera a náčelní Vlastu Mackovou. O týden později se konal sněm Slovenského Junáka v Bratislavě.

Koncem roku 1968 měl Junák asi 50 000 členů. Po srpnových událostech se i skauti a skautky podíleli na akci „Služba vlasti“, která měla pomoci při odstraňování škod vojenské agrese, ale též při sběru odpadových surovin, pomoc starým lidem, nebo dětským domovům atd.

Po prázdninách začíná vycházet pravidelně nejen Junák, ale i časopis pro činovníky Skauting. Přestože skautské řady stále rostly, nebyl to skauting plnohodnotný. Nesměli jsme žádat o členství ve světových skautských organizacích, ale naopak jsme museli být členy nadřazené SODM – Sdružení organizací dětí a mládeže.

Junácký rok 1969

Přestože okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy začala opětná likvidace naší skautské organizace, byl rok 1969 rokem na skautské události bohatým. V tomto roce se plně rozvinula práce ve střediscích a oddílech. Mnoho dnešních vůdců a vůdkyň vstoupila v té době na skautskou stezku.

Rok 1969 začal tragicky. 16. ledna se před muzeem na Václavském náměstí v Praze upálil student Jan Palach na protest proti okupaci naší země sovětskými vojsky. Jeho pohřeb se stal celonárodní manifestací, které se zúčastnilo i mnoho skautů a skautek.

8. února téhož roku byla založena tradice skautského Zimního přechodu Brd. Od té doby každou druhou sobotu v únoru putují přes Brdské hřebeny stovky pražských i vzdálenějších skautů a skautek a to i v letech „totality“.

Další tradiční akcí, která se zrodila na jaře 1969, je Georgiáda v Uhříněvsi. Nejprve pochodují skautské oddíly s prapory městem ve slavnostním průvodu na oslavu svátku sv.Jiří (kterého má Uhříněves ve znaku), pak následují celý den soutěže a zábavy.

V týž den z Frýdlantu nad Ostravicí, přes Malenovice a Hradlovou, stálým stoupáním k hřebeni Ivančena pod Lysou horou neslo tisíce skautů a skautek kámen na mohylu pěti ostravských skautů. Mezi nimi i náčelník Junáka bratr Plajner nesl svůj kámen z Vyšehradu.

Skautský rok vrcholí letním prázdninovým táborem. V roce 1969 ve všech koutech naší vlasti prožívalo kouzelné chvíle v „Plátěných Lhotách“, neboli 1500 táborech, více než 50 000 dětí.

Přestože jsme v období 1968-70 nebyli členy světových skautských ústředí, byli jsme v kontaktu se skauty v zahraničí. Naše výprava se uprostřed prázdnin 1969 zúčastnila národního jamboree NY HEDEBY v Dánsku a byla zde zahrnuta velkou pozorností.

Zatímco skautská mládež tábořila spíše v prvé polovině prázdnin, v srpnu se konaly tábory pro dospělé – Lesní školy. V 19. LŠ a 1. instruktorské LŠ se zdokonalovalo po všech stránkách na 400 vůdců a vůdkyň. Proběhla řada rádcovských a činovnických kursů.

Po prázdninách čekal na skauty a skautky po mnoha letech opět Svojsíkův závod. 27. září byl závod zahájen v Rudné u Prahy a druhý den pokračoval na Kotlářce v Praze-Dejvicích. Zvítězili skauti z Turnova a skautky z Lázní Bělohrad.

Akce „Milión hodin republice“ byla zahájena 1.října 1969. Skauti a skautky stavěli klubovny, hřiště, sbírali nejen starý papír a kovy, ale i léčivé byliny a semena, pečovali o staré a opuštěné lidi. Ač měla trvat rok, překročili jsme ji již v květnu 1970.

Třetí likvidace Junáka

Ústředním výborem Komunistické strany byla naplánována postupná likvidace Junáka. Koncem roku 1969 se vytvářeli podmínky k opětnému sloučení dětských a mládežnických organizací do Socialistického svazu mládeže (SSM). V ústředí Junáka se stále více prosazuje „stranická skupina“. Prohlášením Ústřední rady Junáka z 1.února 1970 se i naše organizace připojila k výstavbě nové dětské organizace pionýrského typu a považovala toto řešení za objektivně nutné. Zatímco ústředí řešilo nezáviděníhodnou situaci, život ve střediscích a oddílech běžel dál.

V akci Milión hodin republice odpracovali členové střediska „Lípa“ z Roztok u Prahy skoro deset tisíc hodin na výstavbě dvou srubů v areálu skautské rezervace na Tichým údolím. 7. února byl slavnostně otevřen srub „Rudolf“. Dnes areál opět slouží skautům.

V březnu 1970 se ustanovil Svojsíkův oddíl z těch, kteří s A.B.Svojsíkem stáli u kolébky našeho skautingu a pomáhali při jeho rozvoji. 91 členů oddílu slíbilo „Sloužit jiným“ – nestát stranou pro svůj věk, ale podle svých sil pomáhat dál mladé generaci.

13.-14.1970 června byla v Roztokách veliká sláva. 1200 skautek z celé republiky společně oslavilo 55.výročí dívčího skautingu. Do Roztok vedla kdysi dávno jedna z prvních výprav našich skautek. V okolí rostlo plno sasanek a právě ty daly jméno první dívčí družině.

Několik členů Svojsíkova oddílu vyrazilo 23.června 1970 „cestou prvních junáků“ – od Žižkovské reálky na tábořiště v Orlovských lesích z roku 1912. Průměrný věk členů výpravy do minulosti byl 67 let! Náklad vezli na vozíku „kolosáň“.

Podle sčítání skautských duší (registrace) měl koncem dubna 1970 Český Junák asi 77 000 členů. O prázdninách se konalo 1138 táborů s 32 000 dětmi a 4100 činovníky. Mimo to proběhlo dalších 14 Lesních škol. V Dubí u Karlových Varů junáci uspořádali tábor a pomáhali celé prázdniny při stavbě Vesničky SOS. Tato vesnička se po dokončení stala domovem pro desítky opuštěných dětí. Junáci pomohli nejen prací, ale i finanční částkou skoro půl milionu korun.

Přes naší snahu (Milion hodin republice, SOS vesnička atd.) probíhala v tisku kampaň proti skautingu a jeho představitelům. Ti se nemohli bránit, jejich odpovědi nebyli otištěny. Srpnovými čísly zanikly oba skautské časopisy – Junák a Junácký činovník.

Poslední jednání Ústřední rady Českého Junáka (Slovenský Junák v té chvíli již neexistoval) se konalo 1. září v Radiopaláci v Praze – Vinohradech. V závěru byla sestavena komise, která měla smutný úděl – ukončit činnost Junáka i po stránce materiální.

Dopis Ústřední rady z 15. září adresovaný ministerstvu vnitra ohlašoval ukončení činnosti Českého Junáka a 2. října byl Český Junák oficiálně zrušen. Část oddílů však pokračovala bez přerušení v práce v různých organizacích – Československém červeném kříži, Mladých požárnících, v TISu jako ochránci přírody, ve Svazarmu a hlavně v TOM (Turistické oddíly mládeže). Některé z nich se dočkali po dalších dvaceti letech opět svobodného Junáka. Další skupiny pracovali volně, bez jakéhokoliv organizačního zajištění. Tato obětavá práce udržela kontinuitu skautského hnutí u nás.

Tři roky po třetí likvidaci junáka - 29.září 1973 – zemřele sestra Vlasta Koseová, legenda českého dívčího skautingu. Její pohřeb se stal srazem skautek i skautů z celé republiky. Je pochována tak jako A.B.Svojsík, na Vyšehradském hřbitově.

Blíží se současnost

Po roce 1970 mohl náš skauting svobodně žít jen v exilu. Po celých dvacet let však existovali ve skryté formě i u nás doma. Řada skautských oddílů se „ukryla“ v oddílech Čs.Červeného kříže, u Mladých požárníků, jako ochránci přírody v TISu, ve Svazarmu, u Pionýrů a hlavně v ČSTV – Turistických oddílech mládeže. Pracovaly a tábořily na základě skautských metod, jen skautské kroje a odznaky nosit nemohly. Patří jim velké uznání.

17.listopadu 1989 byl při oslavách dne studentstva brutálně napaden průvod studentů na Národní třídě v Praze. Celý národ odsoudil toto násilí a začala „Sametová revoluce“, která smetla komunistický režim.

Našemu skautingu se otevřela volná cesta. Ještě koncem listopadu začala v Praze ve Spálené ulici č.9 působit Skautská informační kancelář a probíhaly intenzivní přípravy na první setkání skautských činovníků. To se uskutečnilo 2. prosince 1989 v sále Městské knihovny, kam se vešlo na 600 činovníků. Nadšených skautů a skautek z celé republiky bylo mnohem více. Na nádvoří sousedního Klementina se jich tísnilo na dva tisíce a radovali se z naděje příštích dnů.

28. prosince 1989 byly schváleny stanovy Českého Junáka. Následujícího dne byl prezidentem Československé republiky zvolen Václav Havel, který v mládí také prošel skautskou výchovou v 21. oddílu pražského střediska Šipka.

6.ledna 1990 se v Národním muzeu na Václavském náměstí sešla poprvé Ústřední rada Junáka. 19.května se v Národním domě na Vinohradech (Dům železničářů) konal IV.(obnovující) sněm Junáka, který zvolil nová náčelnictva a Ústřední radu. Starostkou Českého Junáka byla zvolena sestra Dagmar Burešová, náčelníkem chlapeckého kmene bratr Václav Břicháček, náčelní dívčího kmene sestra Vlasta Macková a náčelní kmene oldskautů sestra Jana Pfeiffrová.

13.června 1990 na 27.světové konferenci skautek v dalekém Singapuru byly naše skautky opět přijaty do světové asociace skautek – WAGGGS – a o šest týdnů později na 32.světové konferenci skautů v Paříži i naši skauti do WOSM.

Na základě těchto rozhodnutí mohlo být po 44 letech šest našich skautů opět oficiálními delegáty naší republiky na XVII. světovém skautském jamboree, které se konalo 8.-16.8.1991 v Korei.

Hledání

První z největších akcí po obnově Junáka byla velká výstava „80.let skautingu u nás“ ve Středočeském muzeu v Roztokách u Prahy. Připravila ji historická komise Junáka. Od 24.dubna do 8.září 1991 ji navštívili tisíce skautů a mnoho příznivců skautingu.

Po IV.(obnovovacím) sněmu v roce 1990 byl svolán na 25.-28.dubna 1992 V. řádný sněm do Lucerny v Praze. Zúčastnilo se ho 2000 delegátů. Starostou byl zvolen JUDr.Jiří Navrátil, náčelní dívčího kmene PhDr.Jaroslava Pešková a ing.Zdeněk Hájek náčelníkem chlapeckého kmene.

Po stopách prvních junáků, pěšky z Prahy od Žižkovské reálky do Orlovských lesů, se vydala skupina sedmi roverů. Tak jako jejich předchůdci v roce 1912 a skupina oldskautů ze Svojsíkova oddílu v roce 1970 putovali čtyři dny a vše si vezli na dvoukoláku.

Podzimní kongres Junáka byl svolán na 7.listopad 1992 do objektu čs. Armády Na Valech na Hradčanech, dříve zvaného Kadetka. Část kongresu, ve kterém byly dokončeny volby V. sněmu, byla prohlášena za VI. mimořádný sněm Junáka. Náčelníkem kmene OS byl zvolen Vladimír Kopřiva.

Evropská konference Katolických skautů se v listopadu 1992 konala v Praze. Byla první v historii, která se konala mimo země západní Evropy. 80 delegátů z Evropy, ale i ze Sýrie, Libanonu, Izraele, Palestiny doplňovali zástupce světového výboru ICCS a WOSM.

Úderem půlnočních zvonů 31. prosince 1992 přestala existovat Československá republika a vznikly dva samostatné státy – Česká republika a Slovenská republika. Čeští i slovenští skauti a skautky ztratily plnohodnotné členství v mezinárodních skautských ústředích a museli o členství znovu žádat, každá organizace zvlášť.

Zachraňme životy příštích skautů se jmenovala humanitární akce, která byla určena hlavně dětem postiženým válkou na území bývalé Jugoslávie. 30 tun sebraných potravin, léků, zimního oblečení a také peněz odvezl konvoj v lednu 1993 do chorvatského města Vinkovci.

27. setkání skautů a skautek INTERCAMP se konalo v České republice. Do kempu Sycherák na Tachovsku se koncem května 1994 sjelo 2000 účastníků hlavně z Německa, Belgie, USA, Kanady a Velké Británie. Atrakcí byla návštěva Domažlic vláčkem taženým historickou parní lokomotivou.

2. až 5. června 1994 se na jezeře pod Orlíkem sjeli z mnoha zemí zase vodní skauti na první ročník akce nazvané Navigamus (latinsky My plujeme). Byla to v našich dějinách největší akce vodních skautů. Program byl přizpůsoben 50. výročí vylodění Spojenců v Normandii.

Společnost kolem nás se změnila, a tak si i náš skauting musí hledat nové cesty, nelze stavět jen na tradici, i když máme být na co hrdí. Junák pilně pracuje, přesto početní stav klesá. Po počáteční euforii někteří odešli, když zjistili, že skautská výchova je náročná na čas a že se neobejde bez značné oběti vlastního soukromí. Po počátečním stavu asi 90 000 členů je nás v roce 1994 kolem 65 000. Začíná však dorůstat generace nejmladších vůdců, kteří postupně přebírají oddíly i střediska.

Současnost

K výrazným změnám dochází ve vrcholných orgánech Junáka – v ústředním radě a v náčelnictvech. Výrazněji se prosazuje střední generace činovníků hlavně při přípravě nových stanov, což souvisí s možností návratu do světového skautského hnutí – do WOSM a WAGGGS. Připravují se dvě varianty stanov nazvané X a Y, upravuje se znění slibu. Na konci listopadu 1994 byl do hanácké metropole Olomouce svolán VII. mimořádný sněm Junáka, který měl hlavní úkol – projednat a schválit nové stanovy. Byla to zásadní změna, která zrušila náčelnictva (aniž by zrušila kmeny) a zavedla pouze jediný orgán – ústřední radu Junáka.

V dubnu 1995 uplynulo 50 let od zavraždění slezských Junáků. Od roku 1946 na hřebeni stoupajícím k Lysé hoře rostla na jejich památku kamenná mohyla. Těsně před tímto výročím byla mohyla vandaly poškozena, a tak došlo k její celkové úpravě a vztyčení pylonu se jmény hrdinů.

Mezinárodní společenství dospělých skautů a skautek IFOFSAG (od roku 1996 nový název se zkratkou ISFG) uspořádalo ve dnech 25. až 28. května 1995 evropskou konferenci v České republice. Do hotelu Sportcentrum v Brandýse n/Labem se sjelo 120 delegátů z celé Evropy.

Junák vstoupil VIII. sněmem v brněnském Stadiónu do nové etapy. 457 delegátů zvolilo dvaadvacetičlennou ústřední radu, která má nadále plnit nejen technické zajištění hnutí, ale pracovat i v oblasti výchovy. ÚRJ je doplněna dvěma zástupci kmene OS. Starostou byl opět zvolen br. Jiří Navrátil, náčelní ses. Hana Kvapilová a náčelníkem br. František Šmajcl. Náčelníkem oldskautů a oldskautek byl již před tím (29. dubna 1995) na 2. OS sněmu v Havlíčkově Brodě zvolen br. Ivo Slavíček.

24. dubna 1996 byl vyhlášen „Svojsíkův rok“, ve kterém jsme si připomínali 120. výročí narození našeho zakladatele. Konaly se výstavy, soutěže, konference a také slavnostní koncert. Ve výroční den 5.září 1996 byla A.B.Svojsíkovi na budově bývalé Žižkovské reálky odhalena pamětní deska.

Další část naší historie bude zveřejněna po zpracování materiálů.

Zpět k přehledu